V Lomikameni jsem využil obě sociální služby, pracoval jsem v Jiné kávě a poté i v restauraci Alena jako pomocný kuchař. Nyní pracuji jako pomocný kuchař a mám normální pracovní smlouvu. V Lomikameni jsem se postavil na vlastní nohy.
Pavel
Teréňák je pro mě hodně důležitý, protože na mě má víc času než psychiatr, může za mnou přijet přímo domů, pomáhá mi překonávat problémy, které mám, jako je třeba – jízda autobusem, jít někam, kde to ještě neznám nebo jít vůbec do práce..... Vždycky mě dovede k přemýšlení nad věcmi, které se mi dějí, dokáže mě „nakopnout“ a motivovat víc než moje okolí. Nedovedu si představit, že bych jí neměla, po našem setkání se mi vždycky uleví.
